Jak šel čas...
Kopec Brdlice, na kterém se Zahrada svatého Medarda nachází, byl místními využíván odpradávna. Třeba k zimním radovánkám...
Po revoluci obsadily kopec na řadu let ohrady s ovcemi, sem tam zavítal nějaký poutník ke kapličce. Místní ale místo navštěvovali dál a rádi.
Prostor dostaly staré odrůdy a netradiční ovocné stromky...
Později začal růst altánek pro kolemjdoucí.
A začaly vznikat první záhony, třeba s léčivými bylinami.
Následovalo dětské hřiště, ....ptačí hřiště!
Ale i v létě sem návštěvníci rádi zavítali za krásným rozhledem po krajině z triangulační věže, nebo jen tak posedět v trávě při pikniku.
Když už starý ovčák neměl sílu běhat po kopcích, ovce zmizely a kopec osiřel. Řešili jsme problém, co dál. A tehdy se zrodila myšlenka na vybudování přírodní zahrady. Odstranili jsme ohrady a začali sázet.
A na vrcholu kopce jsme krumpáčem a lopatou vyhloubili základy pro jezírko.
Na střechu přišel ručně sbíraný rákos ze zamrzlých raduňských rybníků.
Přibyla zvonička a květiny začaly krásně kvést...
Pískoviště, kostkoviště, houpačky, kolotoč, prolézačky, lanové dráhy...a kuličková dráha. Pořád je co vymýšlet.
